Běžec Miroslav Chlad: vymýšlím cíle, abych měl co překonávat

Míro, jak jsi začal s během?

Jako kluk jsem běhal již na základní škole, chodil jsem do Poohří. Postupem času jsem běh vyměnil za výjezdy na kole s kamarádem Markem a posilovnu, což byl tenkrát velký hit. Chtěli jsme všichni být Schwarzenegger, Stallone nebo i český Jablonický. Potom přišly děti a sport šel bokem. Ani jedno dítko se mi ke sportu nepovedlo přitáhnout. A tak došlo na občasnou posilovnu a kolo. A samozřejmě děti rostly a já váhově taky. Začal jsem tedy více jezdit na kole, abych něco shodil. No a na jednom cyklovýletě s Klubem českých turistů jsem potkal Doris a stali se z nás kamarádi. No a ta mě taky přitáhla k běhu, když mě oslovila asi v lednu 2016, že její kamarádka v červnu pořádá závod Memoriál Jana Trnky. Šlo o trať asi 20 km a podmínkou byl smíšený pár a střídat kolo s během. Jelikož jsem v té době vážil něco přes 100 kilo, začátky byly opravdu těžké. Pobíhání v Poohří od lampy k lampě a pokus o delší běh více než 2 km byl téměř nadlidský výkon. Ale nevzdávám se, a i když to bolelo, makal jsem. Upravil jsem jídelníček, koupil lepší boty, v těch z Lidlu jsem už trpěl, a začal pomalu polykat kilometry. V dubnu jsem byl na deseti kilometrech a přišla první prověrka. Okolo Nového světa na Komorní hůrce. Měl jsem sen. 10km pod 1 hodinu. Nepovedlo se, málo zkušeností mě stálo mnoho sil a poslední dva kilometry jsem se trápil. Výsledek: jedna hodina a dvě minuty. A poslední místo. Potom už byl sem tam nějaký závod a příprava na Memoriál. V té době jsem tvrdil, že ho odběhnu a končím s během. Po skončení Memoriálu, kdy jsme se dělili o 1. a 2. místo, se mi to v hlavě rozleželo a u běhu jsem zůstal. Pořád to byly běhy do 10 kilometrů. Sny byly větší, ale prostě to nešlo. Jednou jsem potkal Štěpánku v sauně a přišla řeč na běhání. Obdivoval jsem její ultra běhy. Řekla mi ,,Máš to v hlavě, musíš to odblokovat“. A měla pravdu. 10 km je dnes běžný výběh. Bylo to v hlavě. Časem došlo i na půlmaratón i na maratón.

Co tě vedlo k přihlášení do běžeckého klubu Rozběhnito.cz?

K přihlášení do běžeckého klubu mě přivedla možnost být organizovaně s přáteli. Protože již v té době nás byla hezká tlupa lidí, co jsme se scházeli v Poohří a běhali pod taktovkou Vildy Řepy.

Jaký je tvůj největší běžecký úspěch?

Samozřejmě pár medailí z regionálních závodů, ale za největší běžecký úspěch považuji dokončení Ledro Skyrace v Itálii 2019, kdy jsem si sáhnul na dno a pod vrcholem 2000 m.n.m zažil krizi jako nikdy. Ale za pomocí parťačky, se kterou jsme to běželi v páru, jsem se tak nějak vzchopil a dokončil. Takže můj největší běžecký úspěch bylo překonání sama sebe. A i když jsem po doběhnutí tvrdil už nikdy, po pár dnech jsem již mluvil jinak a závod bych dal znovu. No a další úspěch, kterého si cením, je Františkolázeňská 24hodinovka a dokončených 80 km. I když cíl byl 100 km. Nevadí, i tak to beru jako úspěch.

Máš nějaký běžecký cíl do budoucna?

Mám spoustu. Chtěl bych běžet Beskydskou sedmičku a dokončit. Dlouhé běhy mě baví. Nedávno jsem četl knížku Lenky Vacvalové – Najdu odvahu o jejím běhu 770 km po cestě hrdinů SNP. Hezký motivační čtení a možnost se zamyšlení co jsme schopni vymyslet a překonat. Takže vymýšlím, abych měl co překonávat.

Jaké jsou tvé nejoblíbenější závody?

No samozřejmě ty naše. Čelovkový běhy, Valdštejnova 10, Salming Tour de Hospic. Potkávám tam přátele, ať již z řad běžců, tak úžasných a sehraných dobrovolníků. Ale samozřejmě i cizí závody zanechaly nesmazatelnou stopu v srdci. Mám rád běh v horách. Takže Horské výzvy, 7 pohoří Abertamy, Běh o 106, Běhej lesy atd. Každý závod má něco do sebe a má své plusy a mínusy

Chceš být také členem největšího běžeckého klubu v Karlovarském kraji? Veškeré informace o klubu nalezneš pod tímto odkazem.